pozadi_hlavicky.jpg, 62 kB

Užitečnost a škodlivost koček

Připomeňme si nejvýznamnější a hlavní důvod, proč je vlastně kočka tak oblíbená a chovaná už od starověku a proč si dnes bez ní prakticky nedovedeme venkovské stavení představit. Člověk tu využívá jejího prastarého pudu - vášnivě lovit myši a jiné hlodavce. Dříve, než se kočka dostatečně rozšířila po evropském kontinentu, používal člověk proti škodlivým hlodavcům fretku, záhy však poznal, že kočka je mnohem výkonnější, a navíc riziko občasných škod na drůbeži se podstatně snížilo.

Tato účinná pomoc koček člověku platí dodnes. Tam, kde například nelze dobře uplatnit proti myším a hlodavcům jedy, třebas v místech skrytých, hůře přístupných, nebo kde hrozí možnost otravy potravin pro lidi a zvířata, zasáhne spolehlivě kočka. Myši, které kočka na místě nevychytá, se samy záhy odstěhují, protože jejich soužití s tak dokonalým nepřítelem je pro ně neúnosné. Počítejte sami: Celkem se odhaduje, že asi 20 % celkové úrody obilí padne za oběť hlodavcům (jeden hraboš spotřebuje za rok kolem 1 kg zrní na poli a myši ve skladištích sežerou a znečistí daleko větší množství). Volně se pohybující kočka na venkově zlikviduje ročně nejméně 1100 myší, samice s koťaty ještě víc. Proto ani nelze vyčíslit užitečnost těch 80-100 miliónů dnes na světě žijících koček!

Další neméně důležitou složkou kočičí užitečnosti je sama její existence v lidském žití. Dnešní přecivilizovaný člověk hledá určité uklidnění po celodenním shonu, a to mu může v podstatě poskytnout jen příroda. A kočka svou krásou, harmonií a elegancí pohybu i dotykem jemné a pěstěné srsti přináší radost a pohodu. Člověk v kočkách vidí kus nespoutané a nefalšované přírody.

Značný je význam koček pro zdraví lidí. Tak především hlodavci jsou nositeli četných chorob přenosných na lidi. Vůči spoustě z nich je kočka imunní.

Koček se dále používá pro jejich zvýšenou citlivost na různé chemické látky a pro jejich specifické reakce velmi hojně při laboratorním testování mnoha léčiv a látek, které se pak užívají v humánní medicíně nebo v jiných oborech.

Kočičích kožek se normálně průmyslově nevyužívá, přestože staří felčaři je doporučovali jako pomůcku k utišení revmatických bolestí, bolestí páteře apod. V dnešní době se už od této metody ustoupilo, víme však, že měla něco do sebe: Bylo zjištěno, že třením kočičích chlupů o lidskou kůži vzniká určité množství statické elektřiny, která klidní bolest.

Málo chovatelů perských koček ví, je jejich dlouhou jemnou srst lze použít ke spřádání, podobně jako srst angorských králíků. Zkouškami bylo dokonce zjištěno, že kočičí chlupy jsou jemnější a dají se lépe zpracovat. Ve Švýcarsku míchají vyčesané kočičí chlupy s jemnou ovčí vlnou v poměru 5:4 a výsledná směs dává surovinu velmi dobré kvality.

Z negativních vlastností volně se pohybujících koček nutno jmenovat na prvním místě to, že přenášejí zárodky chorob nebo parazity. Choroby, které lze přenést z kočky na člověka (nebo taky obráceně) a které tudíž mají možnost uchytit se na obou zmíněných hostitelích, se nazývají zooanthroponózy. Ohrožení zdraví lidí lze předejít, nedá-li se kočce možnost volně se pohybovat, a tak přijít do styku s nákazou, nebo když volně se potulující kočku její majitel pozorně sleduje a pravidelně ji dává očkovat a prohlížet veterinářem, zda je zdravotně v pořádku. Nebezpečí zooanthroponóz není proto třeba při dodržování všech hygienických pravidel přeceňovat, faktem však zůstává, že existuje.

Také je pravda, že kočky chytají drobné ptactvo, ale škody nejsou tak velké, jak se o tom mnohdy píše. Kočka uloví většinou ptáky nemocné, kteří nemohou včas ulétnout, zdravého jedince jen výjimečně. V těch případech působí kočky v přírodě jako určitý regulátor při likvidaci slabších a nemocných opeřenců. I tomu lze však snadno zabránit. Zavěsíme-li na krk volně pobíhající kočky lehounkou rolničku, ptactvo je už předem na ni upozorněno a cinkající kočky samy přestanou mít o chytání ptáků zájem. Lovení ptactva je pro ně záležitost zvyková, kočka se lovit odnaučí, nejsou-li k tomu vhodné podmínky.

Horší je to s vybíráním ptačích holat v době hnízdění, tomu se dá u druhů hnízdících v korunách stromů zabránit, obalíme-li kmen plechem nebo otepí roští. Tím znemožníme kočce vyšplhat se do koruny. Rovněž plenění hnízd ptáků hnízdících na zemi nebo nízko nad ní se dá těžko zabránit; jsou to například červenky, slavíci, bramborníčci, většina vodních a bažinných ptáků apod. V těch případech je volně se pohybující kočka skutečně škůdcem, protože většina těchto ptačích druhů je anebo v nejbližší době bude chráněna v rámci celkové ochrany naší přírody.

Na veřejnosti a mezi myslivci se často diskutuje otázka pytlačení koček. Na venkově se volně pohybující kočky dříve nebo později dostanou do honitby a tam se jim podaří zpravidla chytit nějakou kořist, nejčastěji kuře bažanta nebo mladého zajíčka. Tento úspěch a chuť na pochoutku, jakou nedostanou od chovatele jako potravu, v nich probouzí chtivost lovu a chronickou dravost: z milého mazlíčka se stává lupič a pytlák. Dříve, než se tyto pytlačící kočky podaří myslivcům zastřelit, mohou způsobit značné škody.