pozadi_hlavicky.jpg, 62 kB

Srst

Tělo kočky je pokryto srstí kromě čenichu, pysků, polštářků na tlapkách, okolí řitního a pohlavního otvoru a větší či menší části vnitřku ušního boltce. Výjimku tvoří pouze plemeno sphynx, které je druhotně lysé.

Srst tvoří tepelnou izolační vrstvu těla a často chrání pokožku proti mechanickému poškození či zranění. Skládá se z chlupů, které vyrůstají z vlasových cibulek obalených vlasovými váčky a krevními kapilárami. Každý chlup má svůj vlastní snopeček svalstva, které působí napřimování chlupu (ježení srsti při podráždění), a kromě toho ještě drobné mazové žlázky. Chlupy se obvykle shlukují do navzájem oddělených kožních jednotek, zvaných dermatosy. Ty jsou složeny z jednoho krycího (hlavního) chlupu a několika kratších pesíků, dále přibližně z dvojnásobného počtu chloupků jemnějších (podsadových) a příslušných mazových žlázek a svalových snopečků.

Hlavní chlupy a pesíky, nazývané též chlupy krycí, obvykle vyrůstají z kůže šikmo, ovšem všechny v jednom směru. V chlupech se ukládají zrnka pigmentu, která působí zbarvení srsti zvířete. Hlavní chlupy jsou tužší a delší. Pesíkové chlupy jsou kratší, ke konci obvykle mírně rozšířené, a vyrůstá jich vždy více z jednoho místa v pokožce. Chloupky podsady jsou jemné a krátké. Na podzim při přelínání se jejich počet zvětšuje, na jaře jich zas při novém línání ubývá v souvislosti s teplotní regulací kůže. U koček chovaných v bytě nebývá tento rozdíl tak zřetelný, nicméně údobí línání (na podzim a na jaře) se u nich zachovávají a jsou přibližně shodná jako u koček v přírodě. Na břiše vyrůstá na 1 mm2 kolem 200 chlupů, na hřbetní straně je tento počet poněkud menší. Nižší teploty růst chlupů podporují, takže krátkosrsté kočky držené v chladnějším prostředí mají srst celkově delší. Maximální délka srsti u koček činí až 15 cm. Odhaduje se, že kočičí chlupy, podobně jako lidské, vyrostou asi 2 mm za týden (na ocase pomaleji).

V zásadě rozlišujeme dva typy srsti: dlouhou a krátkou, a přechod mezi oběma - srst polodlouhou, jak se s ní setkáváme u koček exotických. Delší srst na krčních partiích dlouhosrstých plemen se nazývá límec (okruží).

U některých plemen dochází k druhotné změně skladby srsti. Tak například kočkám tureckým vůbec nenarůstají jemné podsadové chlupy a jejich srst se tudíž skládá jen z delších chlupů krycích. Opačným případem je například plemeno některých typů rexů; těm zase zcela chybí tvrdší a delší chlupy krycí a srst tvoří pouze kratší a zvlněné chlupy podsadové.

Ve zmíněném dermatomovém svazku ústí též mazové žlázy, kterými se vylučuje kožní maz. Značnější vylučování tohoto mazu pak působí, že některá zvířata mají srst na první pohled a hlavně na dotek mastnější a jejich chlupy drží víc pohromadě. Jinak, vylučován v úměrném množství, má tento maz význam pro kvalitu chlupů, protože zabraňuje jejich lámání a navíc chrání tělní pokožku před pronikáním vlhkosti a před promočením. V mazu je obsažen též cholesterol, který se působením slunečních paprsků mění ve vitamín D. Kočka jej pak vstřebává při olizování. U plemen s jemnou a hebkou srstí působí maz nežádoucí tvrdnutí chlupů, a ty pak nejsou na dotek tak kvalitní, jak se vyžaduje.

Zvláštním druhem mazových žláz jsou speciální aromatické žlázy anální, které mají vývody v blízkosti řitního otvoru, a žlázy chodidlové, ústící na tlapkách v blízkosti chodidlových polštářků. Jejich výměšky zanechávají pachové informace pro ostatní příslušníky národa koček. Analogické žlázy mají vyvinuty též psi.

O tužších a delších chlupech (vibrissae), které mají funkci hmatového vnímání, bude pojednáno dále. Tyto vibrissae nevypadávají (nelínají), ale stále dorůstají a na koncích se obrušují.