pozadi_hlavicky.jpg, 62 kB

Původ kočky

Kočka domácí (Felis catus) patří vedle psa a drůbeže k nejstarším domácím zvířatům. Všechny dnes žijící kočky mají polyfyletický původ, tj. nevyvinuly se z jedné "prakočky", ale před mnoha tisíciletími vznikaly na několika místech na zemi a na jejich vzniku se podílelo více vývojových forem.

Zkamenělé zbytky svědčí o tom, že v třetihorním paleocénu, tj. přibližně před 160 milióny let, žila skupina savců, tzv. prašelem (kreodontů), z nichž se později vytvořilo několik vývojových větví; jedna z nich směřovala k dnešním šelmám. Z eocénu, tj. z doby asi před 65-75 milióny let, se zachovaly poměrně dobré kosterní zbytky už specializované šelmy, odborně nazývané Miacis.

Z tohoto prapředka se pak vyvinuly čtyři hlavní skupiny šelem: šelmy kočkovité, psovité, kunovité a hyenovité. Dalším vývojem se pak kočkovité šelmy rozdělily na dva nezávislé směry v důsledku odtržení evropsko-asijského kontinentu od kontinentu amerického. Stalo se to přibližně v třetihorním oligocénu. Při tomto oddělení (trvalo asi 40 miliónů let) docházelo k značnému odlišování šelem na obou kontinentech. Přiblížení obou kontinentů v oblasti Beringovy úžiny pak nastalo až na konci třetihor v pliocénu; to už byly hlavní druhy kočkovitých šelem dokonale vyvinuty a specializovány. Tím lze vysvětlit, proč americký kontinent hostí prakticky zcela jiné druhy kočkovitých šelem, než jaké žijí na kontinentu našem. V Austrálii, na Novém Zélandu a Antilách, které nikdy v oné době s ostatními kontinenty nesouvisely, se žádné původní kočkovité šelmy nevyskytovaly nebo alespoň nejsou známy. Zbytky přímých předků dnešních kočkovitých šelem jsou známy z počátku miocénu.

Kočka náleží do čeledě šelem kočkovitých (Feledae). Její příslušnici jsou vesměs silná a obratná zvířata. Tělo mají velmi pohyblivé a pružné. Chodí opatrně a tiše, většinou dobře šplhají, zpravidla nemilují vodu, ačkoli plavou výborně. Loví většinou večer a v noci, živí se jinými živočichy, často jsou všežravci. Ze smyslů mají obvykle nejlépe vyvinutý zrak a sluch.

Zoologové-specialisté dělí kočkovité šelmy na dvě podčeledě: Felinae a Pantherinae. Dříve užívané a dosti vžité je však dělení na kočky malé a velké, a to na základě stavby krčního ústrojí; malým kočkám prý umožňuje příst, kdežto kočky velké tuto schopnost nemají. Věc je sporná, přenecháme ji proto odborníkům.