pozadi_hlavicky.jpg, 62 kB

Porod

Přibližně do 60. dne březosti se kočka chová jako jindy, podle svých návyků a zálib. Asi 3-4 dny před porodem se její chování mění. Teplota klesá na 37,5°C, někdy i pod tuto hranici. Nastávající matka je neklidnější, méně se pohybuje, více se mazlí, drží se spíše svého pána a sleduje ho. Je to neklamná známka blížícího se porodu.

Chovatel si před očekávaným porodem připraví některé věci, které by mohl potřebovat, bude-li nutné při porodu pomáhat: jsou to nůžky s tupým koncem, nitě, různé kousky látek, flanelů a gáza. Nůžky a nitě nutno sterilizovat v horké vodě, textil přežehlit. Je dobré mít po ruce nějaký dezinfekční prostředek. Kočkám s dlouhou srstí je nezbytné několik dní předem sestříhat chlupy na břiše kolem mléčných bradavek a kolem pohlavního otvoru.

Jste-li začátečník anebo nejste-li si jist svou správnou pomocí při porodu, je dobře si předem zajistit veterináře nebo nějakého zkušenějšího chovatele, aby bylo možno při eventuálních komplikacích požádat o pomoc. Stejná opatření jsou nutná, víte-li, že rodící kočka mívá porody komplikované.

Kočce čekající koťata je potřeba umístit na kryté nebo stíněné místo krabici přiměřených rozměrů, aby v ní bylo dost místa pro ležící zvíře a mláďata. Lze použít i bedničku nebo třeba prádelní koš, nutno je však předem dezinfikovat. Toto "hnízdo" vysteleme nějakou houní nebo starou dekou, na povrch dáme několik vrstev papíru (čím více, tím lépe) - znečištěný papír se pak odstraní. Výborný je například papír buničitý, novinový se nedoporučuje (není sterilní - viz dále).

Místo pro porod si kočka někdy vybírá sama, i když má od chovatele hnízdo připraveno. Při hledání si obvykle vleze do postele nebo do skříně, vyhází obsah nedovřené zásuvky u stolu apod. Není-li to na poslední chvíli, má chovatel možnost vytrvalým přenášením do připraveného hnízda ji přesvědčit o výhodách jím zvoleného místa.

Blížící se porod se pozná podle toho, že se zvíře začne chovat jinak než obvykle; převážně je neklidné, ale mohou se objevit i jiné reakce. Porod začíná odchodem šedočerveně zbarvené plodové vody. Následují porodní stahy. Ty začínají asi hodinu před porodem prvního kotěte. Když kočka po odchodu plodové vody a od počátků porodních bolestí nemůže do 6-8 hodin porodit první kotě, je lépe přivolat veterináře. Ten vpíchne do žíly vápník, a tak podpoří děložní stahy a porod urychlí. Běžně užívaná injekce oxytocinu se nedoporučuje, protože působí naopak proti stahům a blokuje tvorbu vlastního oxytocinu. Aplikaci lépe přenechat veterináři.

Ve většině případů (prý z 99%) si kočka celý porod obstará sama. Je ovšem mylné si myslet, že všechny kočky mohou rodit bez lidské pomoci. Někdy je kočka na svém pánu tak silně závislá, že může do jisté míry odkládat porod, až bude její pán přítomen. Jiná zas čeká, až bude zcela sama a nikým nerušena. I zde se projevuje zřetelný kočičí individualismus.

Během porodu kočka často přede, ovšem předení je trochu jiné než v okamžicích spokojenosti. Svou intonací připomíná předení v době, kdy je kočka nervózní nebo má bolesti. Je-li kočka při porodu nevhodně a značně rušena, může se u ní projevit i kanibalismus - porozená koťata může zakousnout a sežrat.

Intervaly při rození jednotlivých koťat jsou různě dlouhé, od 10 minut až po několik hodin. V mezidobí mezi jednotlivými porody je dobré dát kočce napít vody, vlažného ostružinového čaje nebo teplého mléka, trochu ji pohladit, polaskat a mile na ni promlouvat.

Kotě se rodí během jedné až dvou minut, nejčastěji hlavičkou napřed. Po porodu kočka překousne pupeční šňůru, kotě olíže a jazykem masíruje; mládě rychle oschne a masáž povzbudí činnost plic.Pupeční šňůru i placentu kočka sežere. Uvádějí se dva důvody: že je čistotná a že v placentách jsou některé látky a hormony pro kočku užitečné a usnadňují jí porod dalších koťat téhož vrhu. Ve volné přírodě nemůže kočka po porodu několik dní na lov, a tak si požitím placent nahrazuje některé nedostatkové látky a tekutinu. Kočka chovaná v bytě nemusí ovšem tímto způsobem nahrazovat ztráty způsobené porodem, přesto se doporučuje již z uvedených důvodů dát kočce požít alespoň některé z lůžek. Mrtvě narozená koťata musí chovatel co nejrychleji odstranit.

Porod však někdy probíhá tak, že bez lidské pomoci by kočka přišla o koťata nebo o život. Stane se, že u rodící kočky nejsou vždy vyvinuty všechny instinkty s porodem spjaté a kočka některé úkony opomene nebo je provede nedokonale. A tu musí chovatel zasáhnout.

Normálně se koťata rodí hlavičkou a předními packami napřed. Dost často se však stává, že se rodí obráceně, zadečkem napřed. To jde hůře, a tak je třeba rodičce námahu usnadnit. Když kotě trochu povyleze, je nutno uchopit je pevně za zadní část těla (ale nemačkat) do kousku sterilizovaného froté ručníku nebo měkké látky a opatrně kočce pomáhat šroubovitým pohybem dokončit porod. Druhá ruka podepírá jemně břicho rodičky, aby se akce usnadnila. Pozor na nožičky kotěte, zejména u předního páru se může stát, že se v rodidlech zaklíní; pak je třeba nožičky co nejrychleji a nejšetrněji osvobodit. Objeví-li se při porodu nejdříve nožičky a porod pak dále nepokračuje, namažte si prst vazelínou nebo nějakým sterilním tukem a zaklíněné pacinky kotěte vtlačte zpátky do těla kočky. Kotě za chvíli změní svou polohu a při příštích stazích může třeba vyjít ven již normálně.

Když porozené kotě už normálně dýchá, přestává být dále vyživováno z matčina těla přes pupeční šňůru a spojení mezi krevním oběhem kotěte a mateřskou placentou se musí přerušit. Kočka pupeční šňůru skoro vždy překousne, a to ve vzdálenosti asi 2 cm od bříška kotěte. Někdy však toto přerušení musí provést sám chovatel. K tomu je nutno pupeční šňůru maličko zakroutit, zmáčknout (eventuálně i peánem), aby se zastavilo krvácení, a pak připravenými nůžkami odstřihnout. Je lépe ponechat u těla kotěte spíše delší kus šňůry; i delší zbytky dobře zasychají a suché 3.-4. den odpadávají.

Nepřestává-li kotě z pahýlku krvácet, je nutné tento pahýlek podvázat nití a na koneček kápnout dezinfekční prostředek nebo jódovou tinkturu. Chovatelům se doporučuje tento dezinfekční zákrok provést v každém případě, jinak by se mohlo stát, že by z okolního znečištěného prostředí vnikla zbytkem pupeční šňůry do těla kotěte bakteriální infekce. Takto postižená mláďata nesají mateřské mléko, jsou netečná, mají naježenou srst a obvykle v krátké době 2-3 dnů hynou. Prevence pupečního zánětu je zcela jednoduchá - absolutní čistota při porodu. Jak už řečeno, musí být hnízdo a jeho výstelka, nástroje, nitě i ruce porodníka absolutně čisté, všechny věci vyvařené, přežehlené nebo jinak dezinfikované. Papíry vkládané do hnízda musí být zcela čisté a ihned po znečištění je třeba je odstranit.

Někdy se narodí kotě ještě v blanitém zárodečném vaku, v němž se v děloze vyvíjelo. Kdyby v něm porozené kotě zůstalo déle, udusilo by se nedostatkem kyslíku. Při porodu se většinou tato blána poruší anebo ji kočka sama protrhne, někdy je však nutné, abychom to učinili sami. Vystrčí-li pak kotě čumáček na vzduch, je dobré utřít ho kouskem gázy, aby mu eventuální kapka tekutiny ze zárodečného vaku nevnikla při nadýchnutí do plic.

Jestliže se kotě po narození nadýchne plícemi dřív, než vytekla veškerá plodová voda ze zárodečného vaku, plíce se zahltí. Tehdy je lidská pomoc nezbytná. Chovatel uchopí kotě do rukou tak, aby čumáček směřoval dolů a od těla. Hlavičku přitom přidrží dvěma prsty. Kotě drží pevně, ale nemačká. Potom mávne rukama směrem dolů (a může přitom palcem maličko zmáčknout hrudníček), aby voda z plic vytekla sama. Současně se tím kotěti vžene do plic vzduch a pomůže zbývající vodu z nich vypudit. Kotě potom začne normálně dýchat. Vodu a případné hleny vytékající po zákroku z čumáčku je nutno ihned utřít, aby je mládě znovu nevdechlo. Kotě přiložíme k uchu a posloucháme, zda nemá chraplavý nebo chrčivý dech; v tom případě úkon opakujeme.

Za chvíli po narození kotěte je nutno se přesvědčit, zda přívod vzduchu do těla je v pořádku. Prohlédneme kotěti jazyk: má-li ho jasně červený, je množství kyslíku v krevním oběhu dostatečné, je-li jazyk modravý, má kyslíku málo. Příčinou je zpravidla nějaká kapička v dýchací trubici nebo v plicích - závadu odstraníme, jak už bylo popsáno.

Aby se kotě poprvé nadýchlo, potřebuje někdy počáteční impuls. Kočka to dělá masáží jazykem při olizování, děláme-li to však sami, držíme kotě v kusu froté látky hlavou dolů tak dlouho, až se nadýchne a zavřískne. Pozor, vřísknutí je velmi slabé!

Dokud není celý porod zcela ukončen, jednotlivá koťata kočce odebíráme, aby se nepletla při dalších porodech. Důležité je, aby byla suchá a v teple. Proto je dobré koťata (po masáži od matky) ještě třít kouskem pleny do sucha a udržovat je v teple pomocí termoforu. V teplém a suchém pelíšku mohou koťata po narození vydržet i několik hodin bez potravy. Nemají ji ihned zapotřebí, protože první hodiny po porodu nepracuje zažívací soustava koťat naplno a ani sací reflex nemusí být ještě dokonale vyvinut. Koťata tráví v té době glykogen z jater. Ovšem do 24 hodin po porodu je už nutné, aby se mláďata nasytila (musí mít bříška plná a zakulacená). Jestliže jim kočka nechce dát pít (častým důvodem je poporodní horečka), nutno koťata nakrmit a ke kočce přivolat veterináře.

Po skončení porodu musí chovatel vše uklidit a vyčistit, aby nikde nezůstaly nějaké zbytky. Do krabice, kde zůstane kočka s koťaty, dá kus flanelu nebo látky z prostěradla, aby zvířata měla čisto a pohodlí. Nedoporučují se látky podobné froté nebo mako, Koťata nemohou po nich přelézat, neboť se zachytávají drápky v látce. Kočce se nesmí zapomenout dát potrava a vlažné mléko, po porodu si to zaslouží! K matce po porodu je lépe několik dní nepouštět nikoho cizího, aby se zvíře i po stránce psychické dokonale zotavilo.

Jako při všem mohou i při porodu nastat různé komplikace, i když ve většině případů proběhne vše hladce. Dojde-li k nějakým, je vždy dobře poradit se s veterinářem, ten učiní, co považuje za vhodné. Někdy však jde o případy, s nimiž si může chovatel poradit sám.

Koťata se rodí slepá, se srostlými víčky. Prohlédnou 7.-14. den. Dokud plně nevidí, mšl by je chovatel držet spíše v šeru, aby prudkým světlem v době otevírání očí nedostala katar. Neotevře-li kotě jedno nebo obě oči do 17. dne po narození, jde zřejmě o poruchu zvanou ankyloblepharon; lze ji napravit poměrně snadnou operací.

Stane se však také, že se koťata narodí s otevřenýma očima. Tento prudký přechod ze tmy do silného světla může způsobit komplikace při vidění. Otevřené oči při porodu působí obvykle špatný vývoj víčka nebo (v nejjednodušším případě) nějaké smítko mezi víčky. Tuto nečistotu lze vyplavit borovou vodou nebo vlažným heřmánkem, pozor však, aby se tento úkon nedál na prudkém světle. Existují názory, že otevřené oči u novorozených koťat způsobuje avitaminóza v době březosti nebo že jde o jev dědičný. Porovnejte výskyt otevřených očí s předcházejícími vrhy téže kočky, a zjistíte-li, že k této vadě docházelo, raději kočku vyřaďte z chovu. Koťata s otevřenýma očima je nutno držet nějaký čas v šeru.

Někdy lze na horním patře novorozených koťat zjistit nedokonalý srůst patrových kostí (tzv. rozštěp), takže ústní dutina je otevřená do dutiny nosní. Lze to zjistit buď prohlídkou, nebo spíše tehdy, objeví-li se kapička mléka sajícímu kotěti u nosních dírek. Koťata s rozštěpem patra jsou předem odsouzena k zániku, protože se ani nemohou udržet naživu. Propojením ústní dutiny s nosohltanem není sání dost silné, takže mládě vkrátku zajde hlady; krmíme-li ho, zahltí se při přijímání potravy a dusí se. Výskyt rozštěpu horního patra bývá někdy spojen s deformacemi zadních končetin. Rozštěp lze sice operativně sešít, ale je to jev dědičný; takové kotě se v budoucnu nehodí k chovu. Některá kočka je náchylná k přenášení této deformity na potomstvo, přenášet ji však může i krycí kocour.

Někdy lze zjistit u právě narozených koťat ochrnutí zadních partií těla. Jde o svalovou degeneraci, takže kotě nemůže částí těla pohybovat. V tomto případě je lépe je utratit, než ho nechat trápit. Náklonnost k těmto degeneracím bývá dědičná. Kočku dáme raději sterilizovat.

Ve stáří 4-7 dnů po porodu, tj. v době, kdy odpadávají zaschlé pahýlky pupečních šňůr, může dojít následkem interní infekce k zánětům: kolem pupíčku se koťatům tvoří hnisavá ohniska se strupy. Tyto záněty nemívají už tak tragické následky jako poporodní bakteriální infekce, protože matka obvykle zanícená místa lízáním vyčistí. Je-li zanícená rána otevřená, doporučuje se ji zasypávat framykoinovým nebo chloromycetinovým práškem. Pozor, aby se při tom nedostal koťatům do očí! I přes tento zákrok je lépe požádat o radu veterináře.

Narodí-li se koťata předčasně, tj. před 60. dnem, mají velmi malou naději udržet se při životě. Kromě nepatrně nižší porodní hmotnosti (zpravidla 50-75 g), která ostatně není ani tak důležitá a dá se zvýšenou péčí vylepšit, nemají předčasně porozená mláďata zpravidla ještě vyvinut sací reflex: neumějí sát, a ani nedovedou lezením nalézt matčiny mléčné bradavky, takže většinou nepřežívají více než dva dny. Kromě toho nejsou ani schopna hospodařit s vlastním teplem (neovládají tzv. termoregulaci vlastního těla) a navíc nemají ukončen růst několika klíčových kosterních bodů. Předčasné porody přicházejí u koček naštěstí poměrně řídce, jen asi u 8 % všech porodů.

Ještě je nutné zmínit se o císařském řezu. Je to v podstatě chirurgické otevření dělohy a vyjmutí mláďat přes dutinu břišní. Císařský řez se používá v těch případech, není-li kočka sama schopna porodit živé potomky. Přistoupí-li se k řezu až po delší době po odchodu plodové vody, zůstává sice jen malá naděje na zachránění koťat, život kočky se však zpravidla zachovat podaří. Řez se vede buď z břišní strany, nebo z boku. Obvykle se užívá první eventuality, protože pak zůstává operační jizva lépe skryta a neruší vzhled. Rána se zahojí během 10 dnů. Císařský řez se dnes praktikuje při porodních komplikacích všech živočichů. Byl-li proveden včas a odborně, zachránil tím už mnohý život.