pozadi_hlavicky.jpg, 62 kB

Odchov koťat

Základem výživy mláďat je mateřské mléko. Mléčné žlázy se u kočky připravují k funkci už v druhé polovině gravidity, kdy lze již z mírně naběhlých bradavek tlakem vymáčknout kapičky mléka. Plně začínají fungovat až několik dní před porodem nebo nejpozději v době porodu po prvním sání koťat. Tuto dobu až do konce produkce mléka nazýváme laktačním obdobím.

Je zcela samozřejmé, že kočka se musí během celého laktačního období důkladně krmit, zejména když kojí. Ke své normální dávce stravy podávané třikrát denně musí dostat dostatečné množství mléka, dále dostatek vápníku a fosforečnanů ve formě kostní moučky, několik kapek rybího tuku a především dostatek pitné vody. S podáváním těchto látek skončíme v době, kdy matka starší mláďata již odstavuje. Tehdy je nutné zejména omezit dávky pitné vody - prvních 24 hodin po odebrání koťat nepodávat kočce vůbec žádnou tekutinu k pití.

Vážným jevem u březí nebo kojící kočky (zpravidla tak do dvou týdnů po porodu) jsou křeče. Dostavují se v důsledku prudkého úbytku vápníku z těla (dekalcifikace), který kočka vydává buď na tvorbu zárodků, nebo pak mlékem při kojení koťat. Tyto křeče může odstranit jen zvěrolékař vstříknutím injekce s vyšším obsahem vápníku do žíly. Působí zázračně, během několika málo minut je kočka zase normální. Pomoc však musí přijít včas, nejpozději šest hodin od prvních příznaků křečí, potom už nelze zvíře zachránit. Před příchodem veterináře podávejte mezitím k pití roztok glukózy nebo obyčejného cukru. Prevence proti těmto dekalcifikačním křečím je jednoduchá: rozmanitá strava.

Nechceme-li kočce koťata ponechat, je nejlepší je hned po porodu odstranit. Nedojde-li totiž k začátku plné laktace, mléčné žlázy se pak rychleji uvedou zpět do klidového stavu. Odeberou-li se kočce už sající koťata, mléko se ve žlázách vytváří dál, což může mít za následek záněty žláz nebo jiné komplikace.

Sající kotě svou porodní hmotnost (u koťat obou pohlaví i u všech plemen přibližně 80-120 g, v průměru 99 g) zdvojnásobí asi za týden a pak týdně přibírá kolem 100 g (přesněji 81-138 g). Normální hmotnost kotěte na konci druhého měsíce činí 1000-1300 g. Od třetího týdne kocourci přibývají nepatrně více než kočičky. Kotě má vážit přibližně tolik dekagramů, kolik má týdnů stáří, násobeno 10 a připočteno 100 g (= průměrná porodní hmotnost).

Koncem druhého měsíce váží koťata přibližně čtvrtinu své budoucí hmotnosti v dospělosti a ve třech měsících více než třetinu své budoucí hmotnosti (máme-li za průměrnou hmotnost dospělé kočky 2,5-3,5 kg, kocoura pak 3-4,5 kg). Jestliže se vážením zjistí podstatné odchylky od pravidelného zvyšování tělesné hmotnosti, musí to mít nějakou příčinu a tu zjistí jen veterinář.

Při porodu bývá obvykle počet koťat nepřímo úměrný jejich průměrné hmotnosti. Podle sledování E. Hladké z roku 1979 měla mláďata z vrhů o dvou koťatech nejvyšší porodní hmotnost, zatímco koťata z vrhů se šesti koťaty naopak nejnižší. V průběhu prvních dvou měsíců života se však obě extrémní hmotnosti nejen vyrovnají, ale převrátí - na konci sledované periody byla průměrná hmotnost koťat z početných vrhů největší, zatímco u vrhů o dvou koťatech nejmenší. Tyto výsledky klade autorka do souvislosti s delší dobou kojení a s možností působení faktoru potravní konkurence sourozenců.

V době, kdy se vyspělejší mláďata pouze kojí a nepravidelně přibývají na hmotnosti, mívá to skoro vždy jedinou příčinu - nedostatek výživy. Nestačí jim už jen mateřské mléko k tomu, aby zdárně prospívala. Chovatel je musí přikrmovat.

S přechodem z mateřské výživy na běžnou stravu začínáme u koťat ve věku 3.-4. týdne. Termín nelze jednoznačně určit, záleží na mnoha okolnostech, zejména na stavu kojící kočky a počtu mláďat. Jedině jsou-li koťata již před uvedenou dobou neklidná, lezou po pelíšku a příliš mňoukají, začínáme s přikrmováním dříve - máma má zřejmě málo mléka a mladé mají hlad. I v případech, že kočka má mléka dost, je nutno bezpodmínečně nejpozději po měsíci začít s přikrmováním a zvykat žaludek koťat na jinou výživu než na mléčnou. Polodivoké kočky odchovávající své potomstvo bez lidského dohledu učí nebo i nutí koťata přijímat tuhou (masitou) stravu už od druhého týdne po narození.

Začínáme tím, že první dva dny přidáváme každému kotěti k mateřskému mléku jednu čajovou lžičku vlažného mléka. Kravské mléko není vhodné, spíše některé středně tučné mléko sušené, rozmíchané ve vlažné vodě na řídkou kašičku a oslazené medem nebo špetkou hroznového cukru. Podáváme malou lžičkou přímo do tlamky. Další dny dávku zvyšujeme takto: 3.-4. den dvakrát denně lžičku, 5.-7. den třikrát denně lžičku, 8.-10. den čtyřikrát denně lžičku. Přitom už můžeme dát kašovité mléko na misku a učit koťata slizovat mléko samostatně.

Metoda násilně strčit čumáček do misky nebývá vhodná; mléko se může koťatům dostat do nosu a na nějaký čas je odradit. Lépe je prstem namočeným do mléčné kašičky pomazat mláďatům tlamky tak, aby musela mléko olíznout a ochutnat. Potom je mírně přistrčíme k misce a ona sama z ní začnou lízat.

V téže době, tj. v 3.-4. týdnu věku, ovšem v jinou denní dobu, lze pomalu začít i s ochutnáváním masa. Dělá se to tak, že se mleté syrové nebo vařené maso uhněte do kuličky velikosti hrachového zrna a vsune kotěti do tlamky.

Po 14 dnech od začátku odstavování lze pak postupně podávat stravu pestřejší: dvakrát týdně do podávaného mléka zamíchat vaječný žloutek, připravit kaši z kuřecího nebo rybího masa v rýžovém odvaru, mleté nebo drobně rozsekané maso telecí nebo hovězí (jen části netučné; tučné vepřové maso se v tomto věku nedoporučuje), dršťky a drůbky, tvaroh, drobné kousky vnitřností (játra trochu ovařit, ledvinky napřed vymáčet půl hodiny ve vlažné vodě; plíce mají málo výživných látek, slezina projímá). Mléčná výživa je pro koťata nejméně do čtyř měsíců nutná, ale i pak je velmi důležitá pro zdravý vývoj organismu. Při řídké stolici je radno nahradit obyčejné mléko kondenzovaným, zředěným převařenou vodou až do poměru 1 díl vody ku 2 dílům mléka. Ve čtyřech měsících jsou mláďata už natolik velká, že je můžeme převést na zcela normální stravu dospělých zvířat.

Někdy po porodu matka uhyne a koťata osiří. Chovatel jim musí, chce-li je udržet naživu, sehnat kočku, která je právě v laktaci, a koťata jí podstrčit. U zcela malých koťat to není žádný problém, kojící kočka je většinou ochotně přijme. Kojná často odchovává vzácnější druhy koťat.

Nepodaří-li se kojnou sehnat, pak je nejprve nutno rozhodnout se, zda mláďata naživu udržet, či nikoliv. Obtížné není ani tak rozhodnout se, jako splnit všechny náročné povinnosti s tím spojené. Záleží-li chovateli na koťatech, zpravidla se uvolí k tomuto asi měsíc trvajícímu experimentu. Jde skutečně jen o experiment, protože výsledek není nikdy jistý a takto vypiplaná koťata jsou daleko méně odolná než koťata vychovaná kočkou.