pozadi_hlavicky.jpg, 62 kB

Fyziologie rozmnožování

Schopnosti tvořit zralá a oplozeníschopná vajíčka a zralá spermata dosahují všechna zvířata v době pohlavní dospělosti. Stáří, v němž kočky pohlavně dospívají, závisí na pohlaví, plemeni, výživě, kvalitě péče, prostředí a dalších činitelích. Kočky, podobně jako jiná domácí zvířata, dospívají pohlavně dříve, než ukončí svůj celkový tělesný vývoj. Občas se sice zdá, že jsou už dokonale vyvinuté a že po objevení příznaků dospělosti víc nevyrostou, ale není tomu tak. Proto je nelze použít hned po ukončení puberty k plemenitbě, protože u nevyspělých samic působí březost zaražení vývoje a jejich porod bývá pak často obtížný, zejména pro úzkou nevyvinutou pánev. Kočka přešlechtěných plemen, které rodily příliš mladé, v pozdějším věku tíž zabřeznou nebo jsou už neplodné. U mladých kocourů použitých k plemenitbě se zkracuje v pozdějším věku období plodnosti předčasným pohlavním vyčerpáním.

Kočky pohlavně dospívají mezi 7.-9. měsícem, někdy nebo u některých plemen i dříve, nedoporučuje se však z uvedených důvodů plemenit před dosažením prvního roku. Také chovný řád ČSCH připouští první krytí samice i první krytí kocourem až ve stáří 12 měsíců.

Projevy pravidelně se opakujících změn na vnitřních pohlavních orgánech kočky nazýváme říje (lidově mrouskání nebo válení). Tyto změny jsou provázeny hlasovými výlevy v rozdílné intenzitě. Nedojde-li v říji k oplození, její příznaky se utlumují až do počátku příští říje. Po krytí mizí příznaky obvykle do 12 hodin, někdy však i po mnohem delší době.

Intervaly mezi jednotlivými říjemi bývají různě dlouhé, podle plemene a hlavně podle ročního období. Protože je kočka zvíře polyestrické, může k říjím docházet během celého roku. Dříve se mělo za to, že říje koček probíhají dvakrát až třikrát ročně, hlavně na jaře a na podzim. To snad platí nejvýše pro volně se pohybující nebo toulavé kočky, popřípadě pro zvířata starší. Ušlechtilé kočky, chované v mnohem užší závislosti na člověku a jeho domově, mohou mít více říjí během roku, s intervaly v průměru 15-25 dnů. Délka říje bývá kolem 6-8 dnů. Není to však u každého zvířete stejné, jsou individuální rozdíly. Byly například pozorovány nepřetržité říje po dobu asi tři čtvrtě roku nebo až do oplození.

Ve srovnání s pohlavním cyklem fen probíhá tento cyklus u koček (stejně jako u králíků) zjednodušeně. Zatímco u psích fen dochází k ovulaci se silným překrvením a krvácením do děložní dutiny, je říje koček omezena pouze na přípravu k ovulaci (období estrální - trvá kolem 10 dnů). Dochází k ní jen po krytí kocourem, a to do 24 hodin poté; proto se označuje jako ovulace vyprovokovaná. Kočky tedy nemají viditelný výtok krve a následnou ovulaci, ale jen změny ve zduřelé sliznici; tam se pak po oplození uvolněná vajíčka usazují. Sliznice duří postupně, takže nejvhodnější dobou pro vyprovokování sestupu vajíček, aby se usadila v děložní sliznici, je vždy druhý až čtvrtý den od začátku příznaků říje. Nedojde-li v tyto dny ke krytí, vajíčka se neuvolňují, zduřená sliznice se postupně uklidňuje (období anestrální) a připravuje se na následující říje.

Intenzita příznaků říje může být též utlumena nebo jednotlivé charakteristické příznaky se někdy nedají postřehnout. Tato tichá říje přichází buď u zvířat přešlechtěných, anebo překrmených. Přetučnění snižuje činnost vaječníků a jejich citlivost na hormonální podněty. Aby se příznaky říje zesílily, doporučuje se držet kočku nějaký čas společně s kocourem, také veterinář může projevy říje léčebně podpořit.

Pravidelné střídání říjí a přípravných dob může být často přerušeno. Normálně dochází k vynechání říjí při březosti, k častému vynechání nebo úplnému vyhasnutí říjí pak ve vyšším věku (přibližně po osmém roce života). Kojením se však příchod nové říje nezabrzdí, takže ještě kojící kočka může být opětovně oplozena. Pokročilost říje lze určit laboratorně odebráním poševního vzorku.

Počet mláďat kolísá mezi 1-6 kusy ve vrhu, výjimečně jich bývá i více. Za normálních okolností je koťat vždy více, protože ve vaječníku dozrávají vždy v jednom váčku (folikulu) dvě nebo více vajíček. Jejich počet závisí na dědičné dispozici a na kondici kočky. Všeobecně platí, že kočka mladá, která dosud nerodila, mívá ve vrhu koťat méně (a menší) než kočka starší.

Na termínu oplození nebývá počet mláďat závislý. Při časově nesprávně voleném termínu krytí buď kočka kocoura vůbec nepřijme, nebo nedojde k oplození. Ani počet krytí kočky kocourem neovlivňuje přímo počet budoucích koťat. Kocour krytí vždy několikrát opakuje nebo se (volně potulující) kočka spáří při jedné říji obvykle s více kocoury. Časově časté krytí jednoho kocoura však může ovlivnit zabřeznutí krytých koček, popřípadě i počet jejich mláďat. Při četném a opakovaném krytí nemají spermata dostatek času k vyzrání a jako nezralá nemohou oplodňovat vajíčka. Někteří kocouři mají ejakulát s vysokým obsahem mrtvých, neaktivních spermat a ta pochopitelně nemohou oplodnit všechna dozrálá vajíčka. Kvalita samčího spermatu se může měnit během dospívání kocoura, výživou nebo lepším nervovým stavem.

Kocouří ejakulát je barvy mléčně bílé a obsahuje 65-200 miliónu spermat. Podle pracovnice pražské ZOO Brantlové závisí koncentrace spermat na roční době: od září nebo od října stoupá plynule asi do června, načež v červenci jejich počet prudce klesá; toto klesání pokračuje až do září. Lze vyvodit závěr, že krytí v době mezi červencem až říjnem nemusí být vždy úspěšné. Kyselost ejakulátu je pH 6,7-6,9 (stejně jako u psa, zatímco u člověka je zásaditější, pH 7,0-7,5). Kocouří spermata jsou přibližně asi stejně velká jako psí.

Mezi chovateli převládá názor, že některá plemena mají početnější vrhy než jiná, například že vrhy perských koček bývají méně početné než siamských.

Kočky, jako zvířata v zásadě samotářská, to mají s rozmnožováním složité, protože jim při tom brání přirozený odstup a plachost. Kdyby se v době námluv tato bariéra mezi dvěma sexuálními partnery neprolomila, kočky by vlastně vymřely. Z původní plachosti se však vyvinul speciální rituál, kterého se kočky při rozmnožování víceméně drží.

Kočky jsou připraveny k páření jen během své říje, kocouři mohou krýt v každé době, i když lze pozorovat určitou periodicitu spojenou s koncentrací spermat v ejakulátu, jak jsme se o ní již dříve zmínili. Zejména v předjaří lze pozorovat, popřípadě slyšet zvýšenou aktivitu: kocouři zneklidní, toulají se, často značně daleko od svého revíru, přičemž hojně značkují. Potkají-li se dva takto roztoužení kocouři, dojde k tvrdým soubojům, provázených bojovými a lidskému uchu nepříliš lahodícími zvuky. Kočky jsou již při přípravě říje neklidné, třou se o předměty nebo o nohy chovatele, a není-li v dohledu žádný kocour, lákají ho zamilovaným zpěvem. Tento zpěv je značně odlišný od lákavého zpěvu kocourů: je jemnější, hlubší, vychází jakoby z hloubi hrudi. Kočka se při něm pomalu prochází s koketně podlomenými koleny.

Další průběh závisí na tom, potkají-li se dvě zvířata, která se už předtím znala, nebo která se vidí poprvé. Krytí známým kocourem nastane poměrně rychleji. Neznámému kocouru dělá kočka určitý čas drahoty, naoko mu utíká, avšak pozoruje, zda ji kocour následuje. Kocour také je zpočátku méně troufalý, trpělivě vysedává v její blízkosti a jemným hlasem a zvacími gesty kočce naznačuje, že by mohlo ke krytí dojít.

Konečně po určitém zdráhání dá kočka najevo svůj souhlas, a to postojem zvaným lordózní: postaví se s přikrčenýma nohama, lehce nadzvednutým koncem těla a ocasem odehnutým na stranu. Kocour ji potom chytí zuby za srst na šíji a kryje ji. Během krytí vydává kočka hluboký zvuk v jedné tónině, který zní jako směs radosti a bolesti. Akce trvá zpravidla kolem pěti sekund. Kocour seskočí a kočka se pak převalí na záda a chvíli se povaluje sem a tam. Po chvilce se obrátí a zpravidla se kocourovi nabízí ještě víckrát. Je-li spokojena - a to prý až je dokonale oplozena -, kocourovi nedovolí už další krytí a zahání ho.

Kocour je schopen krýt kočku až desetkrát za hodinu, obvykle je však pro úspěšné oplození třeba opakovat krytí po delší dobu, někdy dvou až tří dnů, aby se vystihl nejvhodnější termín pro sestup vajíček. Je-li více kocouřích nápadníků a jedna říjící kočka, mohou se kocouři střídat a může dojít i k několikanásobnému oplození, protože kočka si partery zpravidla nevybírá. V těchto případech se může teoreticky stát, že každé kotě ve vrhu může mít jiného otce. Proto se zapovídá chovatelům dovolit kočce asi týden po záměrném krytí styk s jiným kocourem, než byl původně vybraný.

Z běžné praxe jsou známy případy, kdy je kočce některý kocour "nesympatický", takže ho ke krytí nepřipustí. Některé ušlechtilé kočky zas dávají přednost kocourům určité barvy, zatímco jiné barvy odmítají. Jsou kočky, které zůstávají věrné jednomu kocourovi, i když byl třeba potom kastrován.

Často se stává, že kočky chovatelem vybraného kocoura odmítají a chovají se k němu agresivně. Výborný a plodný kocour není pak schopen takovou kočku krýt. Je rozčilený a zlý a kočka se ho pak začne bát. Při takovém nesouladu lze chovatelům doporučit, aby při příští říji dali kočku ke kocourovi hned při prvních náznacích (nebo třeba ještě nějaký den předem); obě zvířata si na sebe a na prostředí přivyknou a pak hned, jak to jde, se mohou spářit. Pro tyto případy mají někteří chovatelé připraveny jakési dělené klece s pletivem, což umožňuje oběma zvířatům vzájemně se pozorovat a navázat pachový kontakt, nikoli však přímý styk. Po určité době seznamování a přivykání převládne o obou přirozený pud nad nedůvěrou, eventuální agresivita nebo strach slábnou a pak může dojít k žádanému krytí. Je-li kočka zlá, je též možné požádat veterináře o nasazení nějakého uklidňujícího přípravku. Při prvním krytí je dobré vybírat druhého partnera již zkušenějšího.

V zásadě chodí chovatel se svou kočkou za kocourem, oba chovatelé se však mohou domluvit na jiném řešení.

Došlo-li ke krytí, neznamená to, že kočka zabřezla. První příznaky březosti lze pozorovat až po určitém čase (nejdříve po třech týdnech) na zrůžovělých a mírně naběhlých mléčných bradavkách a také podle toho, že kočka jeví zvýšený zájem o potravu. V té době začínáme kočce podávat pravidelně 1-2krát týdně pilulku Spofavitu, event. Riboflavinu. První spolehlivější příznaky se projevují až kolem 5. týdne po zabřeznutí, kdy kočka začíná nepatrně tloustnout a vyžaduje daleko více pozornosti od svých majitelů. Pohyby embryí v těle lze cítit až po 6. týdnu od zabřeznutí.

Doba březosti ode dne krytí do porodu trvá zpravidla 63-66 dní, uznává se však rozpětí mezi 56-71 dny. U siamských koček je tato doba spíše kratší než u ostatních plemen.

Někdy, ale naštěstí poměrně zřídka, dochází k nepravé březosti (pseudopregnance, pseudogravidita); v podstatě se objevují normální příznaky gravidity, embrya se však v těle matky vůbec nevyvíjejí. Kočka s falešnou březostí tloustne a přibírá na hmotnosti, jako by vše u ní probíhalo normálně, pak si dokonce připravuje hnízdo k porodu a někdy se u ní vytváří ve žlázách i mléko. Chovatel pak v určitý termín porodu očekává vrh a koťata. Zvířeti po nepravé březosti přichází další říje, jako kdyby předtím došlo k normálnímu vrhu. Důvody této nepravé březosti lze hledat v déletrvající funkci žlutých tělísek, tedy v příčinách fyziologických. Naprosto to však není úkaz patologický a kočka může v příštím termínu normálně zabřeznout. Takové nepravě březí kočky mohou úspěšně kojit osiřelá koťata.

Někdy vrhne březí kočka předčasně mrtvé zárodky koťat - potratí (abort). Příčinou bývá zpravidla nesprávné nebo hrubé zacházení s gravidní kočkou (například nevhodné promačkávání) nebo úraz či děložní infekce. Jinou příčinou může být konečně slabý nebo nedokonalý vývin zárodků hned od počátku embryonálního vývoje nebo podvýživa mateřského organismu. Potrat nastává nejčastěji ve 4.-5. týdnu gravidity, kdy jsou embrya velká asi jako půlka palce člověka. Projevuje se navenek krvácením z rodidel; po něm obvykle následuje porození embryí. Některé kočky potrácejí pravidelně na stejném stupni březosti. Příčiny těchto potratů se nepodařilo dosud zjistit. Domněnky o eventuálním vlivu Rh faktoru kocoura nebo jiných biochemických reakcí nejsou experimentálně podloženy.

Je-li kočka poprvé v životě březí, zejména v době, kdy ještě sama není dokonale vyvinuta (tj. před prvním rokem) často potrácí. Potratí-li však kočka i podruhé nebo potřetí, bude lépe ji vyřadit z chovu neutralizací (viz dále). Umělé potraty se u koček dosud nepraktikovaly a nejsou s nimi žádné zkušenosti.

Nepřeje-li si majitel kočky odchovat koťata, lze doporučit již preventivně neutralizaci - kastraci nebo sterilizaci. Kastrací označujeme operativní odstranění pohlavních orgánů (varlat, vaječníků); při sterilizaci jsou tyto orgány zvířeti ponechány, určitým zákrokem je však porušena jejich funkce. Neutralizovaná zvířata ztrácejí přitažlivost pro jedince druhého pohlaví a i u nich je snaha o páření značně oslabena.

Častěji se provádí kastrace, zejména u kocourů. Na veterinárních střediscích dokonce běžně; je poměrně levná a dnes prakticky zcela bez rizika.

Proč vlastně kastraci provádíme? Chovat dospělého kocoura v bytě bývá obvykle svízelné. Častými "vizitkami" si kocouři označují své teritorium, zejména v době říje. V té době se též jinak roztomilí domácí miláčci začínají toulat, po nocích bojují o své postavení v kočičí společnosti blízkého okolí a shánějí nevěsty. Domů se vracejí obyčejně jen za potravou a krátkým odpočinkem, popřípadě ošetřením ran, a zanedlouho zmizí znova. Jsou-li chovateli tyto pudově fixované projevy nepříjemné nebo nemůže-li kocoura izolovat tak, aby svými projevy neobtěžoval okolí, je namístě uvažovat o neutralizaci. Kočky zas obtěžují někdy intenzivními toulkami nebo jinými jevy spojenými s říjí. Jindy zas není možno ponechat si narozená koťata. Kastraci lze doporučit též těm majitelům zvířat obojího pohlaví, kteří se nechtějí nebo nemohou se svým zvířetem účastnit organizovaného chovu. Na výstavách, jichž se mohou kastráti běžně zúčastňovat, se vystavují a posuzují odděleně od normálních samců a samic a v oddělených třídách podle původního pohlaví.

Kastrací lze získat nejoddanějšího přítele a společníka, neboť kastráti jsou převážně mnohem přítulnější, čistší a klidnější než zvířata nevykastrovaná nebo nesterilizovaná. Kastrací se ani nikterak nenaruší lovecký pud koček, takže kastráti bývají výbornými lovci myší. Není pravda, že zvíře musí po kastraci ztloustnout a zlenivět; to bývá spíše projevem nekázně majitele, který se neudrží a doma pobývajícímu zvířeti zvyšuje zbytečně dávku potravin. Při úbytku energetického výdeje je nutno kastrátům úměrně snížit i dávku potravy.

Není třeba se domnívat, že by se kastrovaná zvířata pro tuto změnu nějak rmoutila. Celý metabolismus kastrovaného zvířete se do týdne po operaci od základů změní, takže zvíře zapomene rychle na všechny touhy. Jedině toulavý kocour kastrovaný ve vyšším věku někdy toulání těžko odvyká.

Kastrovat kocoury je nejvhodnější až po pohlavní dospělosti, tj. nejdříve v šestém měsíci věku. Lze kastrovat ovšem i zvířata mladší; u nich je vlastně jediný problém, aby operatér přesně zasáhl správná místa, kde přerušit spojení varlat s ostatními tělními orgány, a pak je případně vyňal. U příliš mladých samců jsou tyto chámovody nebo i varlata velni malé a dají se hůře nalézt. Při kastraci v útlém mládí se často náležitě nevyvinou všechny části těla a zvíře bývá určitým způsobem i tvarově degenerované. Hodně staří kocouři zas někdy při operaci silně krvácejí. Po kastraci se majitelům doporučuje nechat kocoura 2-3 dny doma v klidu a omezit po tu dobu množství podávaných tekutin. Nutno se též zmínit ještě o tom, že samčí hormony mizí z těla postupně, takže schopnost kastrovaných kocourů oplodnit kočku trvá ještě dalších 10 dní po operaci, tj. po dobu, kdy jsou spermata ještě v aktivním stavu a mají oplozovací schopnost.

Kastrace samic je operace poněkud složitější, nicméně pro veterináře snadná záležitost. Jde prakticky o vynětí vaječníků. Kočky lze kastrovat v každém věku. Hojení je snazší, provede-li se operace u zvířete ve věku šesti měsíců. Někteří odborníci však doporučují kastrovat kočky nejdříve kolem druhého roku. Stehy po operaci se hojí přibližně 7-10 dnů; jestliže si kočky stehy vykoušou, nutno je až do vyhojení obnovovat. Před operací se nesmí kočce dát po 12 hodin žádná potrava, protože při celkové narkóze by mohlo zvíře zvracet a potrava vniknout do plic. Po kastraci je nutno zvíře nějaký čas chránit před nastuzením a kontrolovat, zda pravidelně vyměšuje.