pozadi_hlavicky.jpg, 62 kB

Blízcí příbuzní kočky domácí

Nejbližším příbuzným na evropském, asijském a africkém kontinentu je kočka divoká (Felis silvestris). Vědci rozlišují tři dnes žijící skupiny poddruhů:
1. kočka evropská lesní (7-10 poddruhů),
2. kočka indická stepní (10-12 poddruhů,
3. kočka africká plavá (10-16 poddruhů.

Všechny poddruhy se patrně mohou pářit s kočkou domácí a kříženci jsou plodní. Od sebe se liší hlavně zásadním typem kresby. Jejich fyziologie i způsob života jsou velmi podobné kočce domácí. Mláďata mají jen jednou do roka. Stanovit přesný počet poddruhů je velmi obtížné i pro specialistu, protože u řady z nich nelze říci mnoho určitého pro jejich málo probádaný způsob života.

1. Skupina evropských divokých koček je rozšířena od Španělska až po Ural a od pobaltských států a Skotska až po Turecko, především v hlubokých lesích. Jejich srst je hnědá se žlutorezavou podsadou, na hřbetě mají podélný černý pruh a na bocích poměrně dobře ohraničené příčné pruhy (tygrování). Ocas je huňatý, s tupým černým koncem a celý černě kroužkovaný. Svou kresbou se zásadně odlišují od zdivočelých koček domácích hnědě žíhaných (tabby), které mají na podsadě se žlutavým odstínem kresbu buď s mramorováním, nebo méně zřetelným přerušovaným žíháním. Lysá špička nosu je u kočky divoké růžově zbarvená. Jsou plaché a mají výborný sluch a zrak. Felis silvestris grampia pravděpodobně spolupůsobil při vytváření norské lesní kočky.

2. Areálem rozšíření této kočky jsou stepní oblasti od Iráku a Indie až po hornatou část střední Asie. Na rozdíl od evropské kočky lesní mají indické stepní kočky místo proužkování skvrnitou srst a ocas mírně huňatý a celkově trochu delší. Jeden poddruh těchto koček, Felis silvestris iraki, žijící na hranici rozšíření stepních koček, se mohl podle názorů odborníků podílet spolu s poddruhy afrických plavých koček na vývoji dnešní kočky domácí.

3. Tyto poddruhy se vyskytují téměř na celém území Afriky, dále na Sinajském poloostrově, Sardinii a Korsice. Jsou vyšší než stepní kočky indické. Nejsou tak plaché, místy žijí s člověkem a nejvíce se podobají dnešní hnědé tabby kočce domácí. Pro svou podobu byly, zejména poddruhy Felis silvestris lybica a Felis silvestis ocreata, dlouho považovány za jediný výchozí typ, z něhož kočka domácí vzešla. Na žlutohnědé srsti mají tmavší kresbu v drobných skvrnách nebo užších pruzích. Hlavu mají užší, poněkud větší uši, ocas zašpičatělejší.

Pro podobnost s kočkou domácí je nutné se ještě zmínit o dalších druzích: jsou to kočka pouštní (Felis margarita), kočka šedá (Felis bieti) a kočka černonohá (Felis nigripes). Tyto druhy obývají jen menší oblasti Afriky a Asie. Zatím o nich víme jen velmi málo. Všechny tři druhy mají značné množství tvrdších chlupů mezi prsty na nohách, aby mohly chodit po rozpáleném pouštním písku. Smyslové chlupy kočky šedé (a lze to předpokládat i u jiných druhů koček žijících na poušti) mají schopnost registrovat změny atmosférického tlaku.

Na poměrně rozsáhlém areálu žije rysec bažinný (Felis chaus). Je to relativně statná štíhlá kočka na vysokých nohách, něco přes metr dlouhá, s poměrně krátkým ocasem. Je zbarvena červenohnědě až okrově šedě - závisí to na poddruhu (celkem se jich rozlišuje devět). Žíhanou kresbu má redukovanou: nejvíce je jí na ocase, nepatrně na nohách. Tato kočka je rozšířena od Egypta až po Čínu, také v Indii a jihovýchodní Asii. Vyskytuje se poměrně hojně, protože se umí výborně přizpůsobit různému prostředí i člověku. Tento druh snad používali staří Egypťané k lovu zejména vodních ptáků, jak se dá usoudit podle nástěnných kreseb a podle mumifikovaných zbytků. Mláďata této kočky lze velmi snadno ochočit a chovat v zajetí. Uměle byli odchováni kříženci mezi ryscem a kočkou domácí.

Americká stromová dlouhoocasá kočka margay (Leopardus tigrinus) je o něco vyšší než statné exempláře kočky domácí zejména proto, že má delší nohy. Ona a americký ocelot (Leopardus pardalis) jsou nejhojnějším druhem divoce žijících koček, které lze ochočit a chovat jako domácí zvíře, někdy i volně v bytě. Přivykat na soužití s člověkem se však musí již od raného mládí.

Mnoho milovníků těchto čtyřnohých přátel touží (alespoň v duchu) po takovém ochočeném dravci. Jejich chov má ovšem několik nevýhod: Jsou to především vysoká pořizovací cena a náklady na chov a potom fakt, že oba dravci jsou zvířaty nočními - ve dne spí a ožívají večer a v noci, kdy člověk chce odpočívat. Tato vlastnost se ani delším soužitím s člověkem nemění. Dalším problémem je jejich divokost: třebas hodně ochočeni, zůstávají v podstatě přece jen šelmami, odmítají např. různé hygienické nebo výchovné zákroky svého majitele a napadají drobná zvířata v okolí bydliště. Opravdu domestikovat se nedají.

Oba druhy žijí volně od Mexika přes Střední Ameriku až po Paraguay a Peru na jihoamerickém kontinentu, v místech se stromovým porostem. Na stromech také přebývají v době svého odpočinku. U obou šelem jsou nejvýraznější velké kulaté, skutečně krásné oči a hustá tečkovaná srst.

V rozsáhlé oblasti jihovýchodní Asie je rozšířena kočka bengálská (Prionailurus bengalensis). Považuje se za výchozí druh, z něhož byla kdysi dávno vyšlechtěna (nebo se vyvinula) siamská a orientální plemena koček domácích. Proto se také ve vědeckých úvahách považuje tato oblast pro zmíněná plemena za výchozí.

V hornaté části střední Asie žije kočka Pallasova neboli manul (Otocolobus manul). Do určité míry se podobá dlouhosrstým plemenům koček: má především delší srst, huňatý ocas, krátké nohy, téměř kulaté oči a krátké zakulacené uši. Na hřbetě je příčně pruhovaný. Má velmi dobrý zrak. Perský typ kočky připomíná mimo jiné rozestouplým postavením uší na hlavě nebo bohatě osrstěným límcem. Zda ho však lze při selekci dlouhosrstých koček považovat za výchozí typ, není potvrzeno, ba je pochybné, zda je schopen s kočkou domácí plodit životaschopné potomky.

Některé druhy kočkovitých šelem jsou chovány v zajetí přibližně za stejných podmínek jako kočka domácí. Všechny kočkovité šelmy patří k nejatraktivnějším zvířatům co do výrazu i chování, takže velké množství druhů se běžně pěstuje v zoologických zahradách na celém světě.